Traverz Alphubel → Täschhorn → Dom → Lenzspitze → Nadelhorn → Stecknadelhorn → Hohbarghorn → Dirruhorn.
Nápad přetraverzovat osm čtyřtisícovek mezi Zermattem a Saas Fee jsem měl v hlavě už kdysi, když jsme měli mezi příjimačkama na horské vůdce. Tenkrát to sice nevyšlo, ale čas uzrál letos. S Jirkou jsme si loni přelezli komplet hřeben Grandes Jorasses, tak jsme vymýšleli co dál.
Už vlastně nevím kdo s tím nápadem přišel, ale propojit Alphubel → Täschhorn → Dom → Lenzspitze → Nadelhorn → Stecknadelhorn → Hohbarghorn → Dirruhorn se zdálo jako dobrej nápad na solidní několikadenní túru. Krom úseku mezi Lenzspitzí a Nadelhornem jsem hřeben neznal, tak jsem se na to těšil.
První den nás čekal jen nástup na Mischabelbivak přes vrchol Alphubelu. Věděli jsme, že nás čekají dlouhé dny v horách, tak jsme na Alphubel vyrazili normálkou v sedm ráno od auta. Na kopec jsou to dva vertikální kilometry a pak kousek slézání. Aklimatizace mizerná, tak nám to moc nešlapalo, ale tím jsme se nenechali rozházet. Bivak je luxusní plechová bouda, kde jsou deky a dřevo, takže krom jídla nepotřebujete nic - paráda!
Druhý den ve tři ráno vyrážíme směr Täschhorn. Jižní hřeben je normálka, a tak je i po tmě docela snadný na orientaci a technicky taky v pohodě. Na vrcholu nasazujeme mačky a čeká nás dost zásadní změna v kvalitě skály a obtížnosti lezení. Slézání k Domjochu je opravdu lahůdka. Plotnovitý terén pocukrovaný prašanem s mizernými možnostmi jištění. Opatrně slézáme a v sedle konečně sundáme mačky, abychom začali stoupat k vrcholu Dom. A v tomto úseku má hřeben opravdu grády. Expozice úplně mega a k tomu je půlka šutrů co cestou chytíte volně k odběru. Po osmi hodinách od bivaku stojíme na vrcholu Domu a je mi jasné, že tohle asi znova nemusím. Sbíháme část normálky po sněhu a napojujeme se směr Lenzspitze. Tenhle úsek pokračuje v podobném gardu jako výstup na Dom, ale technicky je snazší, nicméně to sem z Domu sebralo další tři hodiny. Úsek na Nadelhorn je v kontextu dne pohlazení na duši. Pevná skála, vrtané slaňáky, mačky nejsou potřeba - bomba! Začínáme sestupovat směr Stecknadelhorn a pomalu pokukujeme po místu na spaní. Od pohledu je hřeben dál stále docela kudla, tak bereme za vděk lehce krytou závěji pod hřebenem. Docela fuči, tak večer uvaříme trochu vody, najíme se a jdeme spát s očekáváním pohodového zbytku hřebene.
Třetí den jsem upřímně trochu podcenil. Vím, že kvůli špatným podmínkám v kuloárech do severních strání musíme pokračovat až do údolí po hřebeni, ale hrozně těžko se mi odhaduje jak dlouho to bude trvat. Předešlý den mi dva Italové poradili, že technické obtíže končí na malém Dirruhornu a dál už je to jen shitty walking až do údolí. A když to hodně zjednoduším, tak měli pravdu. Hřeben je po Dirruhorn - osmou čtyřku za tři dny docela pěkný, ale dál je to zase šrot. Sem tam jsme v tom šrotu museli i slanit a na ten shitty walking do údolí budeme s Jirkou ještě dlouho vzpomínat. Hrubým odhadem jsem si myslel, že poslední den máme za sedm hodin hotový, ale do civilizace nám to trvalo hodin skoro dvanáct.
Suma sumárum tři dlouhé dny na nohou, většina vrcholů ne úplně jednoduchých, ale propojení to bylo hodně elegantní. Děkuju Jirkovi za příležitost guidovat takovou velkou túru a těším se na další společné akce.
.png)
